Firearms General

Text

Palné zbraně se poprvé objevují v Evropě ve 14. století a hojně se začínají používat již na začátku 15. století.

V českém království se staly klíčové během husitských válek. Zajímavé je, že právě husité ovlivnili pojmenování prvních palných zbraní, které se rozšířilo do celého světa. Příkladem je anglické slovo pistol pro nejlehčí ruční zbraň, které pochází právě z české píšťaly.
Tato zbraň měla poměrně krátkou kovanou hlaveň s tulejí, osazenou v dřevěném stvolu, aby ji střelec mohl držet v podpaží. Jako projektily sloužily celistvé kule, kartáčové střely anebo speciálně tvarované kule, které při letu hvízdaly a plašily koně.
Střelný prach se sypal do hlavně, kde se poté utěsnil ucpávkou a projektilem a zadusal nabijákem. Odpaloval se skrze dírku v hlavni za pomocí doutnáku nebo rozžhaveného kusu železa. První palné zbraně byly značně nepřesné a s malým dostřelem, sotva pár desítek metrů, ale i na tuto vzdálenost dokázaly prorazit i pevnou zbroj.
Jinou populární ruční palnou zbraní ve střední Evropě byla hákovnice. Měla ocelovou nebo bronzovou hlaveň o průměrné ráži 20 až 30 mm, která podobně jako píšťala byla zasazena v dřevěné pažbě. Při ústí hlavně byl umístěn hák, který umožňoval zbraň při střelbě zaklesnout za hradbu, taras nebo okraj bojového vozu, což zásadně tlumilo její velký zpětný ráz.
Při dobývání měst nebo tvrzí se používaly mnohem větší a těžší palné zbraně – tarasnice, houfnice a děla.

Artwork